Bez sítě na trampolínu to raději ani nezkoušejte

Stačí jen jeden chybný odraz – skákání na trampolíně je zdánlivě tak snadné, když pozorujete mistrovské kousky sportovců, kteří ovládají akrobacii. S trampolínou pro vrcholové sportovce je to podobné, jako s akrobacií na lyžích, tam také nemají akrobati k dispozici záchranné sítě, a riskují dopad na sněhový povrch i s možností těžkého úrazu. Jenže tito borci jsou trénovaní a je zde poměrně malá pravděpodobnost, že k nějakému těžkému úrazu vůbec dojde.

Pro laickou veřejnost se trampolíny prodávají i s ochrannými prvky, tedy zejména s ochranným krytem obvodových pružin z PVC a s ochrannou obvodovou sítí na trampolínu. Pravdou je, že takto vyzdobené nářadí vypadá tak trochu těžkopádně a nelze tvrdit, že by bylo nějak elegantní, ale zde je na místě bezpečnost amatérů, kteří se skákáním teprve začínají, a nemají dostatek schopností ovládat výskoky, aby byly skutečně přesné a bezpečné. Stačí pak jediný chybný odraz a odstředivá síla vás nasměruje tam, kam vůbec nechcete – třeba do záhonu mezi macešky, anebo mezi pichlavé trny růží. Anebo na betonovou plochu zahradních dlaždic.

O trampolínách se mezi některými lidmi traduje, že je to nebezpečné nářadí, a že rozhodně není vhodné pro děti. To je ovšem nesmysl právě v souvislosti s jejich zabezpečením. Na zabezpečeném nářadí se vám nemůže v podstatě nic přihodit, pokud zrovna nepřikusujete při skákání chleba se salámem, anebo nemáte po kapsách nějaké předměty, které by z nich mohly vypadnout a způsobit zranění chodidla. Skákání je nebezpečné také tehdy, pohybuje-li se na odrazové ploše více cvičenců najednou, tehdy se můžete navzájem srazit a přivodit si velmi nebezpečný otřes mozku, případně nějaké zlomeniny, zejména kůstek chodidel.

Při používání trampolín to chce zkrátka zdravý selský rozum a přistupovat k nim s respektem, odložit z kapes všechny předměty, sundat řetízky a náramky, odložit svačinu a vyplivnout žvýkačku.