Touha po autu

Vždycky jsem chtěla řídit auto. Jenomže vždycky nejhorší je to, když ještě vám není osmnáct let a ještě nemůžete mít řidičský průkaz. A mě tohle opravdu hodně vadilo a překáželo mi to, protože taky hloupé na tom bylo, že naše rodina byla na vesnici, takže jsem taky do školy a všude do obchodu nebo za kamarády, do kroužku musela jezdit autobusem. A zrovna ta naše vesnice je opravdu tak hodně zapadlá, která je patnáct kilometrů od nejbližšího města. Úplně moc jsem se těšila na to, až mi padne osmnáctý rok, že si konečně udělám řidičský průkaz a budu řídit auto. Smutné taky bylo, že auto mohl řídit jenom otec, protože naše máma ze zdravotních důvodů nemohla mít řidičský průkaz. Takže si jistě dokážete představit tu bezmocnost a taky ty složité situace, když jsme se někdy měli dostat do města všichni.

A když otec byl v práci tak to bylo nejhorší. Museli jsme jít já se sourozenci a s mámou na autobusovou zastávku, která taky byla dvě stě metrů od našeho domu. Opravdu strašné to bylo, třeba když venku mrzlo do toho chumelilo anebo pršelo. Museli jsme kolikrát spěchat, abychom autobus stihli. Právě v tomto případě je nejlepší automobil.

Jenomže pokud ho nemáte a není vám osmnáct let anebo jste zdravotně nezpůsobilí, tak řidičský průkaz a auto samozřejmě mít nemůžete. Já to chápu, že je to škoda a že za to nemůže člověk sám od sebe, ale bohužel taková je realita. Možná to má člověk v osudu, že nemá mít auto a řidičský průkaz. Tohle se nikdo nedozví, tohle všechno je ve hvězdách. Je mnoho lidí by chtělo řidičský průkaz, ale bohužel někteří lidé ze zdravotních důvodů mít auto nemohou, stejně jako moje máma. Já bych se asi zbláznila nebo bych bydlela jedině ve středu města, abych to měla všude blízko. Opravdu bych pak taky záviděla všem, co by mohli v klidu řídit auto a jezdit si na výlety.