Být instalatérem není zrovna snadné

Existují profese, které kutilové velmi rádi zastupují, například takový zedník. V době, kdy začal svůj boom na trhu systém Rigips, tedy sádrokartonové konstrukce, se pokládkou sádrokartonu a výstavbou příček, podhledů a vnitřního opláštění budov začala živit řada firem a mnoho lidí zvládlo tento proces svépomocí. S trochou šikovnosti to mohl dělat prakticky každý. Češi jsou svým kutilstvím a svou šikovností pověstní, ovšem přece jen jsou profese, kde musíte uplatnit širší znalosti, a kde to tak snadné není, například u elektrikáře či instalatéra.

Instalatérům se za posledních třicet let výrazně ztížilo profesní klima, bylo nutné zvládnout širší profesní záběr a již dávno neplatí, že jsou tito lidé jen ti, co vystačí s podprůměrným prospěchem. Dnes je profese instalatéra v Praze a kdekoli jinde vázána na znalosti a dovednosti z oboru vody, topení a plynu, tedy tří nezávislých a někdy i velmi navzájem provázaných systémů. Profese instalatéra obnáší nejen zajišťování výstavby a rekonstrukcí objektů, ale i pokrytí havarijního servisu, to znamená nonstop službu, k dispozici 24 hodin denně a 365 dnů v roce.

Instalatér musí být odolný i psychicky

Když vám práce jde od ruky, všechno klape a máte své zavedené, téměř až rutinní postupy, je to obvykle velmi snadné a můžete tvrdit, že vás práce i baví, ovšem pokud narážíte na různé problémy a neočekávané situace, mohou to být těžce vydělané peníze. A právě instalatéři se něčím podobným mohou v terénu setkat. Havarijní situace vyžadují mnohdy rychlé rozhodování o vhodném postupu a zároveň je ve hře jedna z příčin havárií, a sice kontakt s odpadní vodou, splašky, výkaly a s tím spojený nepříjemný zápach. Ne každý kutil se pak pustí do takového projektu a raději volá havarijní servis, který je navíc ochoten přispěchat na pomoc v krátké době.