První aerodynamický automobil vznikl v předválečném Československu

Výroba tohoto luxusního vozu byla odlaďována a testována v aerodynamickém tunelu, což byla na tehdejší dobu nevídaná a naprosto ojedinělá praxe používaná pouze u vývoje leteckých konstrukcí. Sladkým výsledným plodem těchto zkoušek byla karoserie proudnicového tvaru, která při představení vozu na autosalonu v Berlíně a následně v Paříži v roce 1934 vyvolala obrovský zájem a senzaci. Neprodleně poté začala sériová výroba Tatry 77, která měla oproti jiným vozům značky Tatra poprvé celoocelovou samonosnou karoserii. Nemohl samozřejmě chybět ani prvek právem obdivovaný a typický pro tatrovky – výkyvné nápravy, zvyšující jízdní komfort na tehdejších komunikacích různé úrovně a provedení, převážně však dlážděných nebo i prašných. (Ostatně o kvalitě a provedení tuzemských komunikací bychom mohli dlouze pojednávat i v současnosti, ale takové rozjímání není smyslem tohoto článku.) Vysokou míru aerodynamiky podvozku umožnilo uložení motoru vzadu ke hnané nápravě, nabylo tedy třeba dlouhého výfukového potrubí ani obvyklého středového tunelu jako u typů s motorem vpředu. Kýženým efektem tohoto provedení byla i celková nižší hmotnost vozu. K rychlosti 145 kilometrů v hodině, kterou výrobce udával jako maximální, proto stačil motor o výkonu 44 kilowatů. To není na osmiválec o objemu tři tisíce kubických centimetrů, který vůz poháněl, žádná omračující hodnota. Za zmínku určitě stojí, že jiné vozy potřebovaly k dosažení stejné rychlosti 145 km/h motor o výkonu minimálně 75 kilowatů, což jistě Tatru 77 v úvahách potenciálních kupců favorizovalo.
Dalším typickým rysem Tatry 77 a jejích typových mutací a následovníků (Tatra 77A, Tatra 87) byl svislý „ocas“ podobný jako u letadla, rozdělující uprostřed pozvolně splývající záď automobilu. Ten vyrovnával „handicap“ lehkého předku vozidla při působení silnějšího bočního větru, tedy bezpečnější udržení vozidla ve zvoleném směru jízdy. Každý řidič si určitě nechtěně vyzkoušel, jak nepříjemný je kupříkladu na proslulé D1 poryv větru z boku a dokáže donutit k nutné reakci s volantem. Vítr foukal i tehdy a „ocas“ na zádi poněkud eliminoval jeho nežádoucí působení na bezpečnost jízdy.
Následovnice Tatra 77A přinesla ještě jednu typickou vzhledovou úpravu, která charakterizovala osobní vozy Tatra až k řadě známých šestsettrojek a díky níž byly tatrovky snadno identifikovatelné. Přední třetí reflektor umístěný uprostřed karoserie. A nelze také nevzpomenout na Tatru 87 vyráběnou v letech 1937 až 1950, kterou proslavili dva čeští cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka svými dálkovými cestami po Africe a Jižní Americe.
V současné době lze pod značkou Tatra nalézt už jen nákladní vozy, vojenské a jiné speciály. Ale vzpomínky na produkci českých osobních automobilů pojmenovaných podle slovenského pohoří jsou stále živé…